Nugát
Ještě si dala nugát
Šla jsem navštívit svou velmi zesláblou devadesátiletou babičku. Tušila jsem, že jde asi už o poslední návštěvu, snažila jsem se ale naladit do úsměvu tak, aby bábinka mou starost nepoznala. Přinesla jsem jí květiny a taky oblíbenou nugátovou bonboniéru. Jaké bylo však moje překvapení, když mě přivítala sice hodně bledá a hubeňoučká, ale vsedě. Dokonce se do bonbonů s velkou chutí pustila. ,,Dovolíš mi to ještě, viď ???" řekla ale najednou a podívala se mi přes rameno. Honem jsem se otočila. Nikdo tam však nestál. ,,Jistě, babi jen si dej," povídám tedy pro jistotu. ,,Tebe se neptám, děvenko. Jeho." ,,Koho ???" užasla jsem, ale odpoveď mi mnoho neujasnila. ,,Už tu čeká od rána." Celou návštěvu se potom babička chovala, jako bychom v pokoji byly ještě s někým. Ale s kým ??? Koho to tam v rohu viděla ??? Krátce po obědě umřela, tak se jí bohužel už zeptat nemůžu.